Jak jsem se rozhodla dělat něco dobrého pro své tělo...

29. srpna 2009 v 23:06 | Sarrah |  Z ložnice... co se děje
Asi jsem se zbláznila. V době zhruba před týdnem či více se mé utkvělé nutkání, že tloustnu a na váhu si prostě nemůžu stoupnout, jelikož jí nemáme, ale i kdybychom ji měli, nemohla bych, to by té nebohé váze hrozilo rozbité sklíčko a zbytek života kdesi mezi velmi použitým toustovačem s nerezovou vidličkou poškrábaným teflonovým povrchem a autíčkem na klíček ovšem bez koleček...

Takže jsem se po několika hodinách vytrvalého sebezapírání nad krabicí zmrzliny rozhodla zhubnout. Samozřejmě jsem kráčela ne cestou dlážděnou bílým mramorem a lemovanou růžovými okrasnými keři, pohlednými muži s vypracovaným hrudníkem a platinovou kreditní kartou, navíc s estetickým cítěním a zvláštní oblibou pro Jane Austen či ženskou rovnoprávnost. Kráčela jsem poněkud rychlejší chůzí úplně splavená v nemožném sportovním oblečení vypůjčeném od své mladší sestry po cestě velmi prašné, téměř neudržované, pokud vydlážděné, tak nevkusnými šedými kostkami občasně proloženými kostkou jiného šedavého zabarvení, lemované z jedné strany Rokytkou se zapáchajícími odpadky, z druhé keři, bohužel zdaleka ne okrasnými. Ano, opravdu jsem se rozhodla začít běhat. A v takovémto nemožném stavu, kdy jsem se sípající vyškrábala na vrcholek dvousetmetrové hory, plus mínus stometrů (spíš mínus), a začala proklínat den, kdy jsem se rozhodla se dobrovolně mučit jen kvůli nějakým povrchním záležitostem, na nichž opravdu ušlechtilému člověku stejně nezáleží (samu sebe jsem v tu chvíli shledala velmi ušlechtilou, nad tolerantní), v tom příšerném stavu se najednou za obzorem objevil on.
Nádhera, v západu slunce se vynořila urostlá vysoká postava, s úžasně propracovanými bicepsy, tricepsy, delrovými svaly, velkými svaly prsními, pilovitými svaly předními, šikmými zevními svaly břišními, veškerými svaly stehenními i hýžďovými, v army tričku... Kdyby alespoň neměl to army tričko, všechny ty vypracované svaly by si člověk i dokázal odmyslet, ale to tričko!
Vyprsila jsem se, zadržela dech a snažila se běžet co nejelegantnějším a nejsvůdnějším způsobem, v každém pohybu byla lehkost a síla zároveň... Pro znalce pravá poezie. A on, on se na mne usmál.
Takže od teď chodím běhat každý den, skoro, kolem osmé hodiny, obléknu si světlemodré minikraťásky a černé tílko s poměrně velkým výstřihem, vím, že mi to je na nic, a čekám za rohem, abych byla krásná a svěží, až poběží...
P. S: A nejsem blázen! Ale to army tričko...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ad Ad | Web | 30. srpna 2009 v 17:02 | Reagovat

Bože, Kamilo .. to mě poser :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama