Dost bylo flirování...

19. srpna 2009 v 10:01 | Sarrah |  Z ložnice... co se děje
Všichni, kdo mě znají, by asi nepopírali fakt, že jsem tak trochu koketa. Ne tak trochu, ale prostě flirtuju s každým.


Už před nějakou dobou jsem si všimla, že mužské pokolení se změnilo a už jim nestačí jenom se usmívat a pomrkávat v tramvaji, metru, autobuse a jiných velmi frekventovaných dopravních prostředcích. Takže tihle vyvinutí jedinci oslovují pomrkávající osoby a mnohdy s nimi i vystoupí, a méně často je někam pozvou. To ovšem netuší, že mrkající osoby mrkají a smějí se na každého, alespoň se stupněm přitažlivosti jedna a půl...
No, a do teď se mě většinou ptala tak podivná individua, pravděpodobně s intelektem poněkud nižším, že jsem si pro ně vymyslela nějakou společensky přijatelnou výmluvu a sbohem a šáteček... A ani se mi nezdálo, že bych nějak porušovala své podivně nastavené morální zásady.
Ale tohle pondělí jsem mířila s babičkou na Anděla, a kdesi v půli tramvaje stál, resp. se krčil, jelikož dosahoval výšky kolem dvou metrů na níž naši bezohlední architekti tramvají nemysleli. A sem tam se na mě podíval, samozřejmě, já bezcita jsem si toho všimla a začala jsem pmrkávat a usmívat se až jsem se polila vodou při neočekávaném cuku tramvaje. A taky jsem čekala, že tenm sympatický mladík bude o něco plašší než byl, jelikož i přes přítomnost mé lehce potrhlé babičky se chtěl družit. No a nějak se stalo, že já debil jsem flirtovala a flirtovala až najednou koukám Anděl a mladík si říká o telefonní číslo. Hmm, a já mu ho dala, nevím co předpokládaje, zřejmě zemětřesení, potopu, hladomor či jiné katastrofy, jež by hýbly chodem světa.
Uběhly dva dny, dobře den a kousek a já na milého mladíka zapomněla, téměř, v podvědomí jsem si stále uchvávala astrální vzpomínku naň, jelikož, jak říká Freud, jsme všichni řízeni libidem..
Ovšem dnes ráno mi ten pohledný mladý muž napsal, velmi o něco víc než přátelsky nakloněnou sms, a to, že by o víkendu někam zašel. To jsem tak trochu zpanikařila a moje pitomě nastavené morální hodnoty se mi vzepřely a začaly vysílat výčitky a informaci o malosti někoho tak krutého k ostatním lidem. Jak se můžu snažit zachraňovat kuřata z klícek o průměru 20cm, a to je ještě luxus, když vědomě zraňuji své vlastní pokolení... A musím říct, že napsat tu odmítavou sms byla jedna z nejtěžších věcí v mém životě, vážně, ten mladík byl velmi víc než přátelský.
Takže ponaučení, jenž má být na konci každé bajky či povídky od O. Wilda, dost už bylo flirtování!
*I feel very very sorry for that terrible crime tahat I did*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kittie kittie | 19. srpna 2009 v 19:17 | Reagovat

tak na tohle jsem opravdu zvědavá

2 Sarrah Sarrah | 20. srpna 2009 v 22:43 | Reagovat

Nezbývá než dodat: "Hi, hi..."

3 kittie kittie | 21. srpna 2009 v 12:27 | Reagovat

s kolika lidmi jsi flirtovala od napsání tohohle článku?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama