Tak jsem se vrátila!

2. března 2008 v 20:00 | Sarrah |  Miluje Ferka Mumínka... konspirační teorie
Tak jsem konečně zpátky! A víte, co? Nesnáším hory...
Celý týden byla zima, nebyl sníh, ale vesele pršelo, a z důvodů nedostatku sněhu jsem chodili na vycházky. Já proti vycházkám v podstatě nic nemám, ale když se z původní dvou hodinové vycházky o čtyřech kilometrech stane výlet stejného časového rozsahu ovšem o deset kilometrů delší, přestává legrace....

Takže abych začala od začátku... Už ten týden před horami byl značně chaotický, střídavě se volalo panu Veselému, což je- jak trefně konstatovala moje sestra- ten slizák, který by chtěl být náš tatínek, který je zeťem majitelky chaty, do které jezdíme ( chytáte se ? ), od nějž jsme zjišťovali stav sjezdovky, cesty, rolby, sjezdovky, cesty, sněhu, džípu, ledu, sjezdovky, počasí, číslo na taxi, vody, apod., střídavě nám. Všichni volající zjišťovali podstatné informace, jako jestli si mají vzít pět nebo šest triček, jestli je lepší zelená nabo modrá krosna, jak to bude s jídlem, popř. kdo pojede na nákup, jak se dostaneme do té chalupy, to byla nejčastější otázka, a kolik bude stát to taxi, které by nám tam teoreticky mohlo vyvézt věci... Na konci týdne, tj. čtvrtek, si maminka vypnula telefon, dala hlavu pod polštář a předstírala, že je neviditelná. Otec na ní z vedlejší místnosti hystericky řval, aby nedělal Zagorku a obvolala všechny "účastníky zájezdu"... No, byl to, eufimisticky řečeno, těžký týden...Abych to urychlila, v pátek večer jsme stále ještě nevěděli, zda si máme vzít lyže a v kolik hodin vyjedeme... Lyže jsme si nakonec vzali... Ano, jsou chvíle, kdy by se optimisti měli střílet..
Vyrazili jsem, bohužel o deset minut později než měl otec v plánu, což znamenalo poslouchat jeho nadávky o tom, jak jsme všichni neschopní, celou cestu. Nicméně na místo jsme dojeli včas i přes to, že jsem byli tzv. HTP ("Hovno To Pojede"). Jak by řekl brat, všechno bylo O.K, a my jsme si na parkovšti ve Velké Úpě zavolali taxi, které nám nahoru odvezlo věci, jenomže "kam" nahoru, už nebylo upřesněno, takže když jsme se vypachtili "tam nahoru" uviděli jsme své věci ležet ve sněhu cca. půl kilometru od chalupy. Tak jsme se jali nosit, zvolili jsme "poponášecí metodu" tzn. odnesli jsme věci o deset metrů, vrátili jsme se zpátky, vzali další věc a donesli ji min. metr před tu, od nás, nejvzdálenější. Tuto promyšlenou taktiku stěhování, vymyslel a do podrobna propočítal náš Doktor, Děda, hroch Slávek, ale především RnDr. Milan Neubert, správně, je to složité. Nevím, jak se to stalo, ale nakonec nás z patnácti nosících zbylo osm...
Týden probíhal celkem klidně, řekla bych dokonce hladce vzhledem k množství požitého alkoholu. Pro přehlednost 14litrů rumu, 6litrů svařeného vína a cca. 3basy piva, nevím kolik bylo vína, ale byla ho plná krabice, potom jsme stačili zlikvidovat nekolik lahví slivovice apod.
Lyžování proběhlo- neproběhlo. Ono totiž, lyžovat se dalo asi do úterý, ale trefnější by byl termín vzájemné vyhíbání se sobě navzájem a ostrůvkům trávy větším než prostor sněhu, později ledu. Ovšem my jsme nezaháleli a místo lyží jsme zvolili choďky, a chodili a chodili a chodili. Nejlepší na tom chození byl fakt, že téměř všechny naše výlety končily, nebo začínaly, na méčné farmě Sosna... No, v podstatě, jsme se měli dobře. Potom se do toho ovšem vložil můj otec a naše "výlety" začaly být akčbější až se opravdu staly výlety, a to bez mléčné farmy. Jednou jsme, například, šli dolů! do Velké Úpy lyžovat, sníh ovšem nebyl, tak jsme si alespoň odnesli lyže. Dalším pěkným výletem byla "vycházka", o délce děvíti kilometrů za tři hodiny, na "blízký" hrádek Aichlberg. Hrádek, byl ve skutečnosti umělá zřícenina vzdálená čtyři a půl kilometru, převážně z kopce, ovšem na horách znamená, že když tam se jde z kopce, zpět člověk musí jít, logicky, jak tvrdí můj otec, do kopce. A jelikož jsme na "hrádek" šli opravdu hodně z kopce, rozhodli jsme se zpět jít jinou o maličko delší cestou. O maličko delší cesta, téměř po asfaltu, to otec tvrdí také, byla úplně stejně dlouhá, ovšem o mnoho nepohodlnější. Většinu cesty jsme šli ne, jak bylo řečeno, po asfaltu, ale do kopce, dosti prudkého, částečně ve sněhu, po ledu anebo po kamenech, ale hlavně v lese. Cesta byla, tak moc do kopce, že i já ve třech trikách, termo mikině, a bundě, kterou testovali na Mont Blancu, jsem se potila, a to tak, že hodně... Na cestě byo o moc hezčí to, že jsme řekli, že ve tři budeme zpět v chalupě, kde se měl v tu dobu odehrávat karneval, bohužel jsme teprve v jednu hodinu byli na Aichlbergu...Zpátky jsme tedy nesměli zastavit, což bylo pro některé jedince poněkud náročné, já se mezi ně počítám, otec k tomu ještě nasadil tempo psovoda, kterým byl na vojně, a nás nechal daleko za sebou, sekundoval mu pouze Sven (prosím Káju, aby se nevyjadřovala), který nás nakonec za sebou nechal úplně všechny. Je sice fajn, že otec se Svenem byli daleko vepředu, ale na druhé straně, tj. vzadu, byl můj bratr se sestrou. Sestry se ujala maminka a celou cestu ji nutila jít. Bratr zbyl na mě, takže já jsem střídavě zpívala Arizonu, Holku modrookou, a na i- hilki midriiki..., a hrála asociace, bratr naštěstí nalezl druhý dech a po zbytek cesty se uchytil ve předu. Já jsem dech zpíváním ztratila, takže jsem pro změnu klesla do zadu...No, závěrem, byl to výlet naprosto úžasný, jak by řekl otec, vycházkový, pro nás ostatní velmi vyčerpávající. Tento výlet se konel ve čtvrtek, do konce pobytu jsme se vzpamatovávali a rekreovali...
Za zmínku stojí ještě odjezd který byl více než vydařený. Kromě studeného větru, toitž ještě pršelo, popř. padaly kroupy. Sestup dolů byl tudíž velmi příjemný. myslím si, že ode dneška budu chtít odjíždět zásadně takto... Chatu jsme měli opustit do devíti hodin, což téměř všichni stihli, takže jsme se kolem deváté vydali na cestu. "My" znamená, můj bratr, sestra, maminka, tatíneček nejmilejší *muck*, má kamarádka, teta- těhotná, strýc, který v krosničce nesl dvouletou setřenici. Za námi se vydala ještě matka s šesti letou dcerou. Bylo to tedy opravdu veselé... Jako první jsem se pokusili přelézt zledovatělou sjezdovku, po níž stékaly proudy vody- nepřeháním, částěčně úspěšně, pár z nás totiž do proudu spadlo nebo zapadlo do zbytků sněhu... Dolů jsme pokračovali po namrzlé cestě, to bylo ještě celkme v pořádku, jelikož cesta vedla lesem, tzn. pod stromy. Když jsme došli na parkoviště, byli jsme už naprosto nacucaní vodou, museli jsmesi ovšem ještě dojít pro lyže, které jsme si nechlai v penzionu u pana Veselého, ano to je ten samý... Ten chlap jeden hloupá ztratil klíče od garáže, kde jsme měli lyže uskladněny, a vydal se hledta náhradní, přičemž my jsme čekaly venku v ledovém dešti, když začaly padat kroupy, už jsme to neyvdrželi a vlezli do malé předsíně, a ten chlap, jako na potvoru, hned klíče našel. My jsme vyletěli, vzali si lyže a bez rozloučení zmizeli... Neštěstí chodí ovšem vždy po třech a více, takže se nám ještě rozbil futrál na lyže a když jsme odjížděli, otci se nedařilo nastartovat. Obětavá maminka vyskočila z vozu, popadla naivního kamaráda a jali se tlačit, kamarád z toho vyšel ještě dobře, ovšem maminka byla celá od bahna, a to tak, že úplně. Ono totiž, když jsme přijeli, parkoviště bylo zasněžené, teď se ze sněhu stalo bahno, které nacucané vodou vvystřikovalo všude, kam člověk stoupl... Maminka se rozplakal, za což jí otec seřval, donutil ji k převléknutí na parkovišti, byla pět stupňů!, a nás patřičně promáčené nechal takhle jet až k Dachové, tj. hospoda, do níž vždy jezdíme. Dachová byla, ale, zavřená, stejně jako všechny ostatní restaurace, hospody, pajzly, pumpy apod. v hradeckém, karlovarském, plzeňském a dalších, kraji. Vypadla totiž elektřina. Byl to tedy opravdu pěkný odjezd, stačili jsem se asi patnáctkrát pohádat, naši se dvanáctkrát rozvedli a všichni jsme byli mokří. Naštěstí alepoň v Praze elektrika fungovala....
Je deteste les montaignes....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teriisek Teriisek | Web | 2. března 2008 v 20:03 | Reagovat

Ahoj supl blogiis pls zahlasuj pro mě na http://vercaska.blog.cz/0802/2-sonb-2-kolo-hlasujte kdyžtak sem mesto-sisa

2 kittie kittie | 2. března 2008 v 23:31 | Reagovat

Chudinko...myslím, že bychom tě s nimi neměli nikam pouštět...jsou na tebe zlý. A byl tam Sven *nevyjadřuje se*.

Teriisek: Uděláš mi laskavost? Necháš se zahrabat do železobetonu? Anebo líp...pošlu na tebe Bootha...on už zastřelil Lincolna, víš?

3 Pepcha Pepcha | 3. března 2008 v 18:03 | Reagovat

Velká Úpa? +úporně přemýšlí, co že jí to připomíná+ +blik, blik+ Ahá! My tam máme chatu! Vy jste byli na Sosně? Ty borůvkové koláče ti narozdíl od příšerné cesty Javořákem upřímně závidím.

4 Adell Adell | Web | 3. března 2008 v 22:52 | Reagovat

Myslím, že jak jsi hovořila o dilinách ( kdy ot jenom bylo ? =D ) měla jsi naprostou pravdu .. já jsem si například cestu na Dachovou ve spoďárech totálně promočená na kost perfektně užila .. =D

Jo a taky mě udivuje jedna věc .. tu si s tebou ovšem vyříkám někde soukromě =D Těš se na Adélku .. =P

5 Sarrah Sarrah | 4. března 2008 v 20:59 | Reagovat

Adell: Já se ti strašně omlouvám, že jsem tě nezmínila...

Takže pro všechny: Tímto se oficiálně omlouvám Adélce, že jsem ji nevychválila až do nebe...

Adell: Ber to jako dodatek, víš, jak jsem na tom s pravidelností příspěvků..

6 Adell Adell | Web | 4. března 2008 v 22:06 | Reagovat

Ty si maňas .. já jsem to poslední co jsem potřebovala vychvalovat .. ae díky .. ne, tohle jsem nemyslela .. to máš jedno, radši :)

7 Sarrah Sarrah | 4. března 2008 v 22:13 | Reagovat

Fajn, řekni mi to v soukromí.... A víš, co se mi stalo.. Nemůžu na tu schůzku, co je 17. 3 v 16:54..my jsme na lyžáku.. asi umřu..

8 Adell Adell | Web | 5. března 2008 v 15:09 | Reagovat

OH MY GOD !! Děláš si prdel ? No to je teda úroveň, neívm co si o tom mám jako myslet .. no, doufám, že za to aspoň nebudete mít sníh :P ( kdyby ti někdo říkal, že jsem nepřející tak mu nevěř )

9 belinda belinda | Web | 6. března 2008 v 19:18 | Reagovat

vyhíbali? kamilenečko, co to s tebou provedli? už i ty, brute?

10 Sarrah Sarrah | 12. března 2008 v 20:58 | Reagovat

Já nenapsala vyhíbali...To ty, Brute...

P.S: Ale on neřekl, "i ty Brute", ale "I ty můj synu"...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama